Byl jasný, rozmrzlý, kočičkový den na počátku jara a novomanželé projížděli napříč zemí v ohromné pečené krůtě. Ellen Cherry Charles, pohledná a originální malířka, podléhá kouzlu vozítka ve tvaru krůty - a bezpochyby i mužné energii jejího tvůrce Randolpha ´Boomera´ (Vazouna) Petwaye - a spolu s manželem se vydává na dobrodružnou cestu za slávou. Doma zanechala rozvernou matku Patsy a upjatého otce Verlina.
Fanatický, nevzhledný a charismatický reverend Buddy Winkler, jehož hlas nápadně připomíná saxofon Charlieho Barneta, mezitím získává popularitu v kruhu důvěřivců, protože právě on se považuje za bohem vyvoleného, jenž má řídit nadcházející zkázu světa a druhý příchod spasitele.
Ellen Cherry dorazí do New Yorku, ale zdejší umělecká scéna jí k nohám nepadne. Její obrazy jsou agentkou vystaveny spíše ze zdvořilosti. Naopak Boomer, ač o to nikdy nestál, se stává hitem moderního umění, a to právě díky krůtímu vozítku. Ellen Chery tuhle změnu pozic snáší těžko a manželství, které ještě pořádně nezačalo, se jí rozpadá pod rukama.
Protože se jí nedaří proniknout do světa umění, po kterém tolik touží, stává se servírkou v restauraci Isaac & Ishmael's, kterou společně vedou Arab Roland Abu Hadee a žid Spike Cohen, aby vyjádřili svůj nesouhlas s nepokoji v Jeruzalémě, městě, které oba milují. Restauraci bylo už jednou nutno zavřít kvůli útoku, za kterým mohla stát kterákoli náboženská organizace. Touha po klidu a mírové domluvě, to je přece rouhání, které musí být ztrestáno....
Do děje se dále zamotají tři všední předměty - nábožensky založená stříbrná Lžička, omezený purpurový Špinavá Ponožka a oduševnělý/á Guláš v Konzervě (má oblíbený/á ´postava´). K nim se přidají dva předměty mystické - Malovaný Kolík a Lastura.
A aby toho nebylo málo, na scéně se objeví dva lidé vyloženě podivní (což je po všech předchozích podivných postavách nečekaná změna.... Proč jen mě tak baví ironie?) - Turn Around Norman - člověk, který tráví dlouhé hodiny pomalým, pouhým okem nezaznamenatelným točením se kolem své osy, a tajemná orientální tanečnice, jež si říká Salome, tanečnice, která snad jednou předvede svůj pověstný TANEC SEDMI ZÁVOJŮ a otevře lidem oči....
Další kniha Toma Robbinse, která mi sice nezměnila pohled na svět, jak bylo slibováno, ale nutila mě přikyvovat a neustále opakovat svou ´mantru´: "To přece celou dobu tvrdím taky!"
(Jsou jenom tři mantry: Mňam, fuj a topřececeloudobutvrdímtaky. Moje je ta třetí :D)
Snad se Tom Robbins nebude zlobit, když zveřejním jeden z nejkrásnějších úryvků z této knihy (mohl by to být kterýkoli úryvek. Každá věta je jeden z nejkrásnějších úryvků.). Vybrala jsem kousek z českého překladu:
Francouzským klíčem v pokrokovém strojírenství evoluce nehetnatců byl sklon opičí tlupy brát své vůdce - své panovačné samce - příliš vážně. Panovačnému samci (či politickému vůdci), který byl tlupě prospěšný v době, kdy byla aktivně ohrožena loupeživými dravci, šlo takřka vždy jen o osobní prospěch a pochopitelně ho nezajímala rovnoprávnost, nýbrž moc nad slabšími členy společenství. I přes své bušení do hrudi a cenění tesáků byl ostatním většinou jen pro smích a v čele (v pozici nutného zla) se udržel jen díky výsměchu a neúctě. Kdyby například pijáci v mnichovských pivnicích nebrali Hitlera, který tam stál a řečnil, příliš vážně, kdyby na něj místo zbožného naslouchání začali hulákat a pískat a házet zbytky klobás, k holocaustu by možná nikdy nedošlo.
Samozřejmě že dokud se najdou ochotní stoupenci, budou také existovat vykořisťovatelští vůdci. A ochotní následovníci zde budou až do chvíle, kdy si lidstvo uvědomí, že jeho životním posláním není boj mezi třídami, rasami, národy či ideologiemi, nýbrž spíš osobní hledání schopnosti rozšířit si duši, osvobodit ducha a osvítit mozek. A politika při tomto hledání představovala obrovský silniční zátaras.
To je ono! Přesně tak to je! pomyslela si Ellen Cherry.
.... a můj milovaný úryvek z originálu - první větu první kapitoly, kterou si opakuji, když mi není do smíchu - a náhle mi do smíchu je. Nevím proč, nejspíš ani žádný důvod neexistuje, ale já přece málokdy k něčemu potřebuji důvod, ne?
It was a bright, defrosted, pussy-willow day at the onset of spring, and the newlyweds were driving cross-country in a large roast turkey.
To je prostě MOJE věta, ač na ni z právního hlediska nárok nemám. Říkejte si co chcete, ale je MOJE =9