close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
"Mluvit s otevřenou pusou je strašně neslušné." M.F.

Co čekáš? Sme v Brně, cérko! aneb Dokonale neobjektivní článek

11. března 2011 v 16:28 | Lusía |  Mé výlety
09.03.20100
5:30
Lus vstává. Opláchne se ve studené vodě, sbalí si zbylé věci, trochu se upraví.

05:50
Po těžko objektivním konstatování, že vypadá jako badatelka, vychází z domu a letí na vlak.

06:15
Vsetín. Vlakové nádraží. Setkání s Maemi.

Další a další čas (aneb Čísla sice miluji, ale nemám je ráda)
Slečny nasedly do vlaku a míří do Hranic na Moravě, kde jim pomalu odjíždí rychlík do Brna. Po zajímavém setkání se starší Slovenkou (která se ze všech sil snažila vrazit do Lus) si přisedly do kupé k mladému očividně studentovi a ještě očividněji hudebníkovi, kterému rychle přidělily pěkné jméno Nana (kdo pochopí, má u Lus úsměv).
Vystoupily v Brně na hlavním nádraží. Zorientovaly se docela rychle - taky jsou to šikovné dívky - a vydaly se hledat příjemné místo, kde by mohly vypít ranní kávu a snídani. Dejme tomu, že našly. Pokud přimhouříme všechny oči, které jsme kdy měli (včetně očí z minulých životů).



Poté se ještě chvíli procházely a poznávaly sochy světců dle atributů.
Dejme tomu, že bez větších problémů našly archiv.


Naštěstí našly karton, který si přály prostudovat, a protože jeho vyhledání mělo trvat dvě hodiny, vydaly se do centra. Lus bolela hlava. Znovu se prošly kolem vraha se sekerou, našly slavnou lavičku (na které Lus ležela, když naposledy navštívila Brno a vesele si omdlévala)....


.... a protože čas ubíhal, musely najít obchod, kde by rozměnily své úspory, aby pak mohly naházet drobné do automatu. Na jízdenky, pochopitelně. Vlezly do papírnictví, ale nemohly najít nic, co by se jim hodilo, proto odešly s novými bloky. A drobnými v kapse, což bylo hlavní.
Znovu se přemístily k budově MZA, kde už je složka o hledaném tématu netrpělivě očekávala. Vyfotily si vše, co bylo třeba, a protože archiv měl pomalu zavírat (a taky proto, že už nic víc nepotřebovaly), opustily zónu 101. Zóna 100 je nadšeně přivítala.
19:02 odjížděl vlak, ve kterém už seděly. Přisedly si tentokrát k nějaké střelené paní, která ale brzy vystoupila, takže měly dívky čas na učení. Maemi toho využila. Lus si četla. Obě pojídaly mandle v čokoládě a skořici, které jim očividně chutnaly.



V Hranicích na Moravě se pokoušely vystoupit, ale dveře se nechtěly otevřít. Naštěstí na poslední chvíli doběhly k dalším dveřím, které fungovaly. Byla zima a kromě toho se cestovatelkám ze stresu pořádně třásly nohy. Chtěly se ukrýt v bezpečí čekárny, kde měly přečkat další hodinu, jenže se jim do cesty připletl nějaký opilý pobuda, a proto raději unikly ven do chladné noci.
Když o hodinu později nastupovaly do vlaku a konečně mířily do hřejivé náruče Vsetína, byly unavené, ale hlavně šťastné, že ten šílený výlet mají už za sebou. Lus cítila, že má horečku, a obě se shodly, že nebudou schopné druhého dne vstát a navštívit školu.

Ale zábava nekončí. Zábava teprve začíná....
 


Komentáře

1 Maemi | 11. března 2011 v 20:02 | Reagovat

Pěkný článek... Který mě dokonale rozesmál :D. To nám teda fandíš, nejzajímavější části jsi (bohudík) vynechala :D.

2 Lus | 12. března 2011 v 9:07 | Reagovat

Nejzajímavější části si nechám pro sebe. Mých několik čtenářů nemusí vědět všechno. Dokonce ani ti imaginární nemusejí vědět všechno :-D

3 Lusía | 13. března 2011 v 17:50 | Reagovat

Jej, až teď jsem si všimla té chyby, kterou tam mám.... ´...., kde by mohly vypít ranní kávu a snídani.´ Asi jsme měly tekuté toasty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama