Těžko se můžu nesmát v hodinách, když mám takové sny :) Omlouvám se panu Halmazňovi, ačkoli doufám, že by ho můj sen neurazil. Věřím, že by se pobavil, kdyby o něm věděl. Já bych se rozhodně pobavila, kdyby o mě někdo takhle snil. Snad už je to poslední z našich vyučujících, kterého vidím ve spodním prádle :D

Jednoho dne jsem se rozhodla navštívit sestru v jejím bytě. Její domácí mi ale oznámila, že zase není doma, tak jsem se s tou starou paní zapovídala. Jelikož nevěděla, že se baví s její sestrou, začala na Džuli dost nehezky nadávat. Nejvíc ze všeho jí vadilo, že vůbec nebývá doma. Nakonec se zeptala, zda bych ten byt nechtěla raději já, protože prý vypadám jako slušný člověk. Souhlasila jsem, že si byt prohlédnu.
Sestra doma byla, seděla v křesle a četla si. Její byt vypadal jako ze starého českého filmu a tak se mi líbil, že jsem ho nechtěla opouštět. Sestra ale prohlásila, že se právě chystá na návštěvu ke svému sousedovi, panu Halmazňovi. To jméno mě přece jen nalákalo.
Zazvonily jsme a po chvíli nám otevřel Rudolf Hrušínský. Poprosily jsme ho, aby nám zavolal pana Jiřího. Slíbil, že pro něj zajde a ještě se vrátí.
Čekaly jsme docela dlouhou dobu, ve snu mi to připadalo jako pět až deset minut. Pak Jiří vyšel z nějaké místnosti a já se sestrou jsme se musely začít smát. Měl totiž na sobě jen pruhované modro-bílé ´trenírky s gumičkou´ (Maemi chápe, že?). On se ale nenechal vyvést z rovnováhy.
"To nic, my si jen přehráváme ukřižování Ježíše," řekl vševysvětlujícím tónem.
Následovaly jsme ho do místnosti, kde postávala skupinka lidí. U okna visel oběšenec, který měl zjevně představovat Jidáše. Jiří si stoupl ke kříži, nechal si propíchnout ruce a nohy a nějaký chlapík mu nasadil na hlavu trnovou korunu. Jiří se tomu strašně smál a nakonec, když se trochu uklidnil, se mi zahleděl do očí a řekl:
"Koukejte, koukejte, jaký jsem Ježíš."