Při hledání svého ´díla´ o grapefruitu, které snad také brzy zveřejním, jsem našla i tohle. Psala jsem to možná před půl rokem, i když se mi zdá, že to bylo ještě dřív. Nevím. Každopádně, maličkou úvahu máte zde a můžete zjistit, na co myslí Lus, když je opravdu, opravdu mimo. V tom divném stavu těsně před usnutím. Jaké ´štěstí´, že jsem právě tehdy byla probuzena a mohla obsah své šílené mysli přenést na papír.
Ať se na to dívám jak chci, jen tři události ve vývoji člověka opravdu stojí za to, aby se o nich učily děti v hodinách dějepisu. První je objev ohně. Geniální myšlenka, používat oheň. Už se nekonalo žádné nechutné trhání syrového masa zuby, od těch dob se mamutí stehýnka podávala pěkně grilovaná. Představa to není o nic méně nechutná, ale myšlenka na tlupu chlupatých pralidí zpívajících a tancujících okolo ohně dokáže moderního člověka pořádně povzbudit, když jí dá dostatek prostoru.
Pak tu byl vynález knihtisku. Blahoslaven buď pan Gutenberg, který si velmi moudře uvědomil, že se jednoho dne narodí malá Lus a bude se chtít zabavit. Jistě, technika udělala své. Dnes stačí zmáčknout pár knoflíků a kniha je na světě, vytisklá, zabalená a opatřená pěkným číslem. Jenže ani to už není třeba, kdepak! Tolik zbytečné práce bylo ušetřeno, když někoho napadlo strčit knihy do elektronické bedýnky, kterou můžete všude nosit s sebou, aby vás skutečné knihy neotravovaly svou staromódní knihovitostí. Šustění stránek nahradilo ťukání tlačítek. Nejvyšší čas vymyslet věcičku, díky které by úplně odpadl zbytečný a namáhavý proces čtení. Žijeme v době, kdy existují mačkátka na všechno, tak proč něco nezmáčknout a v okamžiku si nevtěsnat do hlavy vše, co dávno překonaná kniha obsahuje? Až něco takového vymyslíte, berte na vědomí, že dám jakoukoli částku za první exemplář. Nutně ho potřebuji. Abych ho mohla rituálně popravit.
A někdy mezi těmito dvěma událostmi, jak předpokládám, ačkoli se můžu krutě mýlit, se událo něco, co navždy a nádherně změnilo mezilidské vztahy. Lidé pochopili úžasnou věc - že když se jejich rty spojí, jakkoli divně to zní nebo vypadá, vůbec to nemusí být nepříjemné. Dokonce ani nechutné, když se nad tím moc nezamýšlíte. Hlavně si, proboha, nesmíte v hlavě promítat názvy bakterií, které si v tom okamžiku lidé vyměňují. To poněkud zkazí celý požitek.
Nemám tušení, komu bych ten objev měla připisovat. Jako zuřivá šovinistka bych musela napsat, že určitě chlapům, protože ženské by něco tak promyšleného nenapadlo. Jako zuřivá feministka bych se dušovala, že za objevem stojí žena, protože muži ve své omezenosti myslí jen na své pohodlí a rychlé zbavení se chtíče. Budete se ale muset spokojit s vyjádřením mé veličkosti, které zní:
Není to jedno? Buďme rádi, že na to vůbec někdo přišel a my teď můžeme pořádat velkolepé aukce bakterií. Mých pět za tvých deset, bereš? Mlask!
Má veličkost je trochu sarkastická. Ve skutečnosti by s čistým svědomím mohla ubytovat líbaní v okouzlujících komnatách svých oblíbených činností. Mohla by, ale nemůže. Snad proto, že už to dávno udělala, a opakovat celou tu slávu by bylo zbytečné. A koneckonců, na ony slavné bakterie myslí jen ve chvíli, kdy žádnou podobnou činnost neprovozuje, takže bychom jí to snad mohli odpustit.
Líbání je pro mou veličkost stále něco tajemného. Ještě nikdo jí nedokázal uspokojivě vysvětlit, jak je možné, že pouhé nehygienické spojení lidských úst dokáže vyvolat takovou škálu neidentifikovatelných emocí. Jistě, že se jí to pokoušeli vysvětlit, ale ona stále nechce věřit, že za vším stojí chemie. Chemie, věda, která smrdí! Ta přece nemůže být zodpovědní za všechno, to by nebylo fér. Nestačí jí, že by dokázala v minutě vyhladit lidskou populaci? To se musí cpát i do sfér lidské intimity? Ne, žádná chemie. Z té se mi kolena nepodlamují.
A proto chci poděkovat tomu, kdo tu možná ne bohulibou, ale rozhodně lusylibou činnost vymyslel. Ať už to byl muž, žena, dítě či jakékoli jiné podivné stvoření, musím tomu někomu být vděčná. Děkuji i Vám, pane Gutenbergu, za knihtisk. Děkuji Tobě, neznámý chlupáči, za oheň.
Dejte mi plápolající ohýnek, dobrou knihu a nějaké pěkné rty do páru (dle vlastního výběru, pochopitelně) a uvidíte, jak se umím usmívat....