Napsáno kdysi dávno, přesnější datum by snad mohla znát Marse. Už nějakou dobu mě baví psát o banalitách, tím ale nechci říct, že grapefruit je banalita. Grapefruit je filosofie. Životní cesta. Vitamínový kouzelník či vitamínová kouzelnice, vyberte si sami dle své chuti. Grapefruit není jen studánka nejniternějších pocitů, skrývající se v masce hořkého cynika. Grapefruit je mnohem víc. Je to ovoce - a to mluví za vše.

Když kolem něj lidé prochází, většinou ho přehlédnou. Skrývá svá kouzla v nezajímavém, vybledlém krunýři. Grapefruit, který se zjevně touží vyrovnat oblíbenému bratranci citronu, si dokonce nazaslouží být nazýván žlutým. Říkáme mu bílý. Zdaleka totiž neoplývá tou rozjásanou citronovou žlutoskvoucností, naopak odpuzuje lacinou napodobeninou této barvy, lajdáckou kopií, flákačskou rádoby žlutou nesmyslností.
Dokážeme-li grapefruitu milostivě prominout barvu, ani tak jeho krunýř nevolá po rozbití. Oloupat už od pohledu necitelné ovoce dá ohromnou práci, kterou málokdo dotáhne do konce. A ten, komu se podaří nevábný šat strhnout, nenajde krásnou, křehkou nahotinku, na kterou by se mohl lačně vrhnout, ale cynicky se šklebící ženštinu ve sterilně bílém županu. Ten jen tak nesvlékne. Jen se pokuste ji ochutnat, vysměje se vám do očí.
Grapefruit je ovoce zatlačené do pozadí svými daleko oblíbenějšími a průbojnějšími příbuznými. Nostalgickým, rozvláčným, sladkobolným pomerančem, hravou, něžnou, ale obdivuhodně opojnou mandarinkou a pochopitelně i kyselým, ale davy obdivovaným komikem citronem. Ale grapefruit nestojí o slávu. Nechce zástupy fanynek, které škemrají, aby se jim podepsal na nahou hruď. Netouží po žádném internetovém fanclubu, který by jeho obdivovatelé mohli slepě sponzorovat. Grapefruit si přeje jediné - odhalit svá tajemství tomu, kdo o ně opravdu stojí. Jen takovému člověku, jehož chuťové pohárky jsou dostatečně otevřené kouzlům, která nabízí. Jeho kouzla totiž nejsou doprovázena úžasnými světelnými nebo zvukovými efekty. Dokonce ani jejich účinek není vždy patrný. Pokud grapefruit projeví dobrou vůli a pokusí se vás ujistit, že se výsledky dostaví, je jen na vás, zda uvěříte.
Dejme tomu, že jste silný krunýř překonali. Dejme tomu, že vás neodradil ani ten laciný bílý župan, ani škleb té nevzhledné dámy, která se uvnitř skrývá. Dejme tomu, že jste v sobě našli dostatek odvahy a přiblížíte své očekáváním zčervenalé, napětím se třesoucí rty k jejímu povrchu. Něžně pootevřete ústa a hodláte si ten první polibek patřičně vychutnat. Ona se šklebí dál. Začne se necitelně smát grimasám, do kterých se stahuje váš obličej, když poprvé ochutnáte její hořkost. Nebude vás prosit, nebude škemrat. Pokud ji opustíte, snese to hravě. Je přece zvyklá.
Pokuste se ale vytrvat. Namlouvejte si, že to děláte z vědeckých důvodů, a ještě jednou se odhodlejte k polibku. Možná si nevšimnete žádného rozdílu. Potřetí tedy zavřete oči. Opravdu ji vnímejte, zkuste to. Pokud se vám to podaří, uvědomíte si, že že pod tvrdou slupkou a hořce cynickým šklebem skrývá pečlivě hlídanou citlivost. Bude se vám zdát neuvěřitelné, jak citlivá je v jádru, kde tajně pláče pro každý váš povzdech. Pláče vaše slzy. Něco takového by pro vás rozkošná mandarinka neudělala a pomeranč s citronem si ani neuvědomí, že by něco mohli udělat. Budou stát opodál a tvářit se, že se nic neděje.
Pokud budete opravdu pozorní a dáte si tu práci s poznáváním vaší nové známosti, nepochybně si dříve či později uvědomíte, že chuť grapefruitové lady není hořká. Je hořkosladká. Hořkosladká jako noc za úplňku, jako život, jako láska. Hořkosladká jako nejdůležitější tajemství v duši ženy.
Na hořkosladkost se lehce stěžuje. Proč nemůže být jen sladká? Bylo by to snazší, dokonalejší, pohodlnější. Kdo má chuť prokousávat se hořkostí, když sladkosti je tak málo? Lidé takhle uvažující jsou přesně ti, kteří ke grapefruitu, k noci za úplňku, k životu a k lásce nikdy skutečně nepřilnou. Ale někteří jistě pochopí, že hořkost je nezbytná, abychom si sladkost dokázali plně vychutnat. Že k plnohodnotnému životu nepatří jen pasivní mlaskání nad dobrotami, ale také plný talíř nedokonalosti, která dává všemu jiný rozměr. A jiný neznamená nutně horší....